Začalo to v lednu tohoto roku (2026)
Vrátil jsem se z práce domů.
Přijdu domů, naperu se jídlem, protože v práci neobědvám.
Chvilku odpočinu a pak hurá nasekat třísky do krbu a zatopit.
Jdu do kůlny , nasekám pár třísek.
Žádná fyzická námaha.
Dosekám, zvednu nasekanou přepravku a nesu domů ke krbu.
V tu chvíli mě srdce začalo poskakovat jak při maratonu a vynechávat.
Říkám ženě, prosím zapal v krbu a já si na chvíli spočnu, že mi není nejlíp.
Trvalo to dvě hodiny a neustávalo.
Pak mojí ženu napadlo donést tlakoměr a změřit mě.
Tlak vyšší a pulzů 150 a přístroj hlásí ikonkou fibrilace.
Verča hlásí, že mě odveze do nemocnice.
Já jí na to , že né, že tam nechci, že by si mě tam nechali.
Ať mi dají ještě pokoj.
Po půl hodině , znova mě museli změřit a pořád stejné.
To už se u pohovky kde jsem ležel sešli i naše 3 děti.
A že jedem.
Já jim řekl, ať mě nestresují, že za chvilku půjdu se psem ven , dám si doutník a že to bude ok.
Ale pokud to do půl hodiny nepřejde , tak pojedem.
Jeli jsme ale před tím jsem se šel osprchovat, že si mě tam určitě nechají.
Dojeli jsme na brněnský urgentní příjem.
Plno jak v pracovní době a to bylo kolem 8 večer.
Jakmile jsme se dostali na řadu na evidenci, tak mě hned paní v okýnku sjela, proč jste si nezavolali záchranku?
-Protože jsme dojeli autem.
Ani jsem si v čekárně nesednul a už mě hned brali na EKG.
Ježiš, vy jste ale chlupatej.
Proč jste si to neoholil?
Proč asi , kdo to mohl tušit, že skončím tady.
Pak mě doprovodili na urgentní příjem.
To je obrovská místnost se stoly a monitory uprostřed, kde sedí doktoři a sestřičky a hledí do monitorů.
Po stranách kóje jak z DR.House. Půjdete do jedničky.
Já jim říkam, dobře ale prvně , že bych se potřeboval vyčůrat.
Jen si lehněte a my vám dáme bažanta.
Říkám to né, prvně že se půjdu vyčurat.
Vy to zvládnete?
Jasně , že to zvládnu.
Po záchodě jsem si lehnul na lůžko a začli mi dávat přísavky a zapojovat na monitory.
Po zapojení na monitory to začlo, přez celý urgent řvát a blikat červěně.
Já jim říkám, že to opravdu na uklidnění nění dobré.
Řekl jsem jim, že tady nechci být, sestřička mi řekla, že tam taky nechce být.
Doktor hledal kde se signalizace vypne. Nakonec se mu to povedlo.
Stále Tep 150 v klidu.
Už to neřvalo jen blikalo červeně.
Dali mi kapačku.
Pak se mě ptal jaké beru prášky na tlak.
Na tlak už 20 let beru 2 prášky (xxxx).
Pak odešel.
Znovu přišel a jaké prášky berete?
Znovu jsem mu to řekl.
Když potřetí přišel tak s „úžasným“ nápadem restaru srdce, že mě uspí a dají mi výboj a pak půjdu domů.
Strach , obava, nahodí mě zpátky?
To snad nemyslí vážně.
Ví co děla? Když si ani nezapamatuje prášky co beru a opakuju mu to 3x? Je to doktor?
Brýle co má nasazené vypadají jak vytištěné na 3D tiskárně.
Ne, to se mi moc nezdá, říkám mu a ptám se ho jestli existuje jiná alternativa.
Ano kapačka s pridaným lékem.
Prý nemusí zabrat.
Ano, beru a jestli nezabere tak pak ten výboj.
Druhá kapačka vykapala a při poslední kapce se srdce srovnalo. TEP 80.
Pak přišla sestřička s větou:
Tak jsme vás opravili.
Pak přišel doktor a pustili mě domů.

Dostal jsem zprávu od doktory a mám si zajít k obvodnímu.
Další den jsem šel k obvodnímu a ten mě objednal ke kardiologovi.
První možný termín květen (teď byl leden!)
Upravil mi prášky a dal něco na fibrilace.

PS: když se teď nad tím zamyslím, tak ten Doktor věděl co dělá, ptal se mě na léky z důvodu jestli jsem při smyslech a jak reaguju. Věděl co dělá. Díky.