čtvtek

Začalo to emailem od pana vychovatele ze školní družiny, že naše holčička ve družině zlobila.
Moje žena na zprávu odpověděla , že ji doma domluví.
Domluvil jsem jí dřív.
Žádné bití, nic jen slovně, že se to opravdu Davídkovi nedělá, natož do něho kopat.
Abych jí opravdu zdůraznil, že se to nedělá, tak jsem ji zabavil její mobil.

pátek

Holčička měla školní výlet na kolech.
Vše proběhlo hladce, vrátila se celá.

sobota

Holčička se nudila, mobil stále zabavený.
Tak že se jde projet na kole.
Jezdila po naší ulici nahoru a dolů, několikrát.
Pak u školky spadla z kola, jelikož se ji přední kolo zaseklo mezi chodníkové dlaždice.
Spadla tak nešťastně, že si zlomila obě ruce.
Odjezd do nemocnice, kde rentgen zloneniny potvrdil.
Následně ji to pod celkovou anestezii rovnali.
Žena a malá strávili noc v nemocnici.
Dodřené koleno bylo navíc.
Další dvě děti bez dozoru sami doma, ale jsou už starší tak to zvládnou.
Zvládli.

Já jsem se toho nezůčastnil.
V sobotu ráno jsem odjel s kamarády do Plzně, kde jsme měli, již pár měsíců domluvenou exkurzi do plzeňského pivovaru a ubytování přez noc.
Prostě taková pánská jízda s osvětou.
V neděli dopoledne návrat.

Ráno kolem 9 hodiny jsme vyrazili do Plzně.
Vyráželi z Brna i další kamarádi ve dvou autech.
Celkově v každém autě 3.
Dorazili jsme do Plzně, našli Hotel Continentál, zaparkovali a šli se ubytovat.
Vše bez problémů.
Po ubytování se vyrazilo najít restauraci na oběd.
1 pivo a jídlo.
Paráda.
Zvoní mi budík na mobilu – vem si prášek (na fibrilaci) , dobrá ale nebudu to zapíjet pivem.
Už půl roku trpívám na fibrilace srdce.
Objednám si sifón.
Paní servírka , k mému úžasu neví co je to sifón.
Samozřejmě se všichni smáli, že lonťáci z moravy dorazili do města.
Domluvili jsme se tedy na Matonce.
Po jídle se část skupiny rozdělila na dvě, jedna skupina šla na hotel si zdřímnout před exkurzí.
Druhá (v té jsem byl i já) šla objevovat město.
Po hodině se z druhé oddělila další část co šla odpočívat na hotel.
Nakonec jsem zůstal já a Zbyňa a prochazeli jsme se.

Proč jet do Plzně a jít ležet do hotelu?

Pak jsme se do hotelu nakonec vrátili abychom stihli domluvený sraz na exkurzi.
Jen vlezeme do vrat plzeňského pivovaru tak polovina hned běžela ke stánku s pípou a hned chlemtali pivo.
Místo toho jsme se měli raději vyfotit před ikonickou vstupní bránou.

Piva bude přeci dost na exkurzi zakončenou v šalandě.
Šalanda je místnost ve sklepích pivovaru, kde přespávali brigadnici atd.
Po exkurzi jsme skončili na šalandě , ve sklepích pivovaru.
Žádný signal na mobilu.
3 hodiny pití piva a obžerství.
Samozřejmě , že jsem se šetřil.(max 3piva)
Už půl hodiny před koncem jsem zase cítil , že mám problém s fibrilací.
Musím prášek!
Ale čím to zapít?
Pivem. Ne.
Jiné tekutiny tam nebyly.

Počkal jsem až nás ze sklepů vyvedou a že si dám ve městě vodu a zapiju prášek co mi pomůže.

Bylo domluveno, že po exkurzi a šalandě se půjde ještě pít do hospody.

Jen co vylezeme ze sklepení tak mi přichází sms,whats up, Volej domů!
Tak jsem s fibrilací zavolal a dozvědděl jsem se tu neštastnou věc, že žena je s malou v nemocnici a už má po zákroku.

Už jsem tedy nešel do další hospody, nálada pryč, holčička je polámaná, srdce fibriluje.
Prostě na hovno.
Snad mě to nedostane.

Domů jet nemůžu, nejsem opilý ale nemůžu.

Prášek zabral do hodiny ale celkově jsem toho moc nenaspal.
2 hodiny?

Celou noc a ráno, myšlenky co je s malou, proč?, Proč když jsem pryč? Proč?

Poznámka:
Celkově se některým jedincům zadařilo tam poslat i 15 piv.
Jsou na dovolené.
Jsou v pohodě.

Doma na mě žena a děti vždycky dělájí narážky, že moc piju ale 3 pivečka je moc?

Ráno v 6 jsem zas jak čečetka. Oblékl jsem se a před snídaní, co dělat jiného než prozkoumat město.
Snídaně v 8.
Po jídle hned domů za uzlíčkem sádry.
Jsem doma, snad se nic dalšího nestane.

Otázky:
Co si bude myslet pan vychovatel, když ji uvidí zasádrovanou?
že ji žena domluvila?

Hrůza.

K dovršení všeho mi moje holčička řekla: kdybych ji nevzal mobil tak by jí vůbec nenapadlo jezdit na kole.

Hrozný, hrozný jsem otec.

Začalo to v lednu tohoto roku (2026)
Vrátil jsem se z práce domů.
Přijdu domů, naperu se jídlem, protože v práci neobědvám.
Chvilku odpočinu a pak hurá nasekat třísky do krbu a zatopit.
Jdu do kůlny , nasekám pár třísek.
Žádná fyzická námaha.
Dosekám, zvednu nasekanou přepravku a nesu domů ke krbu.
V tu chvíli mě srdce začalo poskakovat jak při maratonu a vynechávat.
Říkám ženě, prosím zapal v krbu a já si na chvíli spočnu, že mi není nejlíp.
Trvalo to dvě hodiny a neustávalo.
Pak mojí ženu napadlo donést tlakoměr a změřit mě.
Tlak vyšší a pulzů 150 a přístroj hlásí ikonkou fibrilace.
Verča hlásí, že mě odveze do nemocnice.
Já jí na to , že né, že tam nechci, že by si mě tam nechali.
Ať mi dají ještě pokoj.
Po půl hodině , znova mě museli změřit a pořád stejné.
To už se u pohovky kde jsem ležel sešli i naše 3 děti.
A že jedem.
Já jim řekl, ať mě nestresují, že za chvilku půjdu se psem ven , dám si doutník a že to bude ok.
Ale pokud to do půl hodiny nepřejde , tak pojedem.
Jeli jsme ale před tím jsem se šel osprchovat, že si mě tam určitě nechají.
Dojeli jsme na brněnský urgentní příjem.
Plno jak v pracovní době a to bylo kolem 8 večer.
Jakmile jsme se dostali na řadu na evidenci, tak mě hned paní v okýnku sjela, proč jste si nezavolali záchranku?
-Protože jsme dojeli autem.
Ani jsem si v čekárně nesednul a už mě hned brali na EKG.
Ježiš, vy jste ale chlupatej.
Proč jste si to neoholil?
Proč asi , kdo to mohl tušit, že skončím tady.
Pak mě doprovodili na urgentní příjem.
To je obrovská místnost se stoly a monitory uprostřed, kde sedí doktoři a sestřičky a hledí do monitorů.
Po stranách kóje jak z DR.House. Půjdete do jedničky.
Já jim říkam, dobře ale prvně , že bych se potřeboval vyčůrat.
Jen si lehněte a my vám dáme bažanta.
Říkám to né, prvně že se půjdu vyčurat.
Vy to zvládnete?
Jasně , že to zvládnu.
Po záchodě jsem si lehnul na lůžko a začli mi dávat přísavky a zapojovat na monitory.
Po zapojení na monitory to začlo, přez celý urgent řvát a blikat červěně.
Já jim říkám, že to opravdu na uklidnění nění dobré.
Řekl jsem jim, že tady nechci být, sestřička mi řekla, že tam taky nechce být.
Doktor hledal kde se signalizace vypne. Nakonec se mu to povedlo.
Stále Tep 150 v klidu.
Už to neřvalo jen blikalo červeně.
Dali mi kapačku.
Pak se mě ptal jaké beru prášky na tlak.
Na tlak už 20 let beru 2 prášky (xxxx).
Pak odešel.
Znovu přišel a jaké prášky berete?
Znovu jsem mu to řekl.
Když potřetí přišel tak s „úžasným“ nápadem restaru srdce, že mě uspí a dají mi výboj a pak půjdu domů.
Strach , obava, nahodí mě zpátky?
To snad nemyslí vážně.
Ví co děla? Když si ani nezapamatuje prášky co beru a opakuju mu to 3x? Je to doktor?
Brýle co má nasazené vypadají jak vytištěné na 3D tiskárně.
Ne, to se mi moc nezdá, říkám mu a ptám se ho jestli existuje jiná alternativa.
Ano kapačka s pridaným lékem.
Prý nemusí zabrat.
Ano, beru a jestli nezabere tak pak ten výboj.
Druhá kapačka vykapala a při poslední kapce se srdce srovnalo. TEP 80.
Pak přišla sestřička s větou:
Tak jsme vás opravili.
Pak přišel doktor a pustili mě domů.

Dostal jsem zprávu od doktory a mám si zajít k obvodnímu.
Další den jsem šel k obvodnímu a ten mě objednal ke kardiologovi.
První možný termín květen (teď byl leden!)
Upravil mi prášky a dal něco na fibrilace.

PS: když se teď nad tím zamyslím, tak ten Doktor věděl co dělá, ptal se mě na léky z důvodu jestli jsem při smyslech a jak reaguju. Věděl co dělá. Díky.